Broumovská kapela Imodium se po čtyřech letech ohlásila novým albem Element a na jeho podporu vyrazila na rozsáhlé klubové turné. Na otázky k pódiové technice skupiny, jejímu přístupu k živému hraní nebo merchendise odpovídal kytarista Daniel Franc.

Právě vám vyšla nová deska Element, kterou podpoříte i masivním klubovým turné. Čím bude pro fanoušky jiné než ty dosavadní?
Vždycky se snažíme použít námět a náladu alba i do vizuálů samotných klubových koncertů. Tentokrát jsou tím pádem nasnadě symboly čtyř elementů. Oheň, voda, země a vzduch provázejí jak grafiku alba, tak živých vystoupení. Ten pátý element by měl být samotný posluchač naší hudby. Takže se návštěvníci koncertů mohou těšit na hru se symboly, ale zároveň na minimalistickou světelnou show. Stejně jako album jsme vzhled stage koncipovali do bílých barev.

Zatím jste z desky vypustili pro vás ne úplně typický klipový singl, na kterém vám hostuje raperka SharkaSs. Bude s vámi jezdit i na koncerty turné, nebo šlo jen čistě o studiovou spolupráci?
SharkaSs s námi bude hostovat na pražské zastávce, čili 26. října v Rock Cafe. A propos tam budou všichni hosti, kteří se na album Element podíleli. Zazpívá si s námi Michal Pelant a na klavír nás doprovodí Ondřej Potužník. Na ostatních zastávkách tour hosty mít nebudeme.

Co jiného tedy na turné chystáte?
Zhruba v půlce playlistu si s basákem Ronoonem vyměníme nástroje a zahrajeme intimnější písničky z naší tvorby.

Recenze na novou desku jsou zatím velmi pozitivní, v čem je Element pro Imodium významný?
S každou deskou se snažíme, asi jako každá jiná kapela, posunout se o kus dál. Zároveň rádi experimentujeme s novými zvuky a náladami. Na Elementu je oproti jiným deskách více elektroniky. Zároveň jsme chtěli přitvrdit a výsledkem je první singl Proud. O výsledku nechť se každý přesvědčí sám. Pevný základ ale vždy budou mít melodie a nosné refrény, kterých je na albu poměrně dost. To zůstává stejné.

Jezdíte s Imodiem po klubech i festivalech už řadu let. Patříte k technickým hračičkám hledajícím pořád něco nového, nebo spoléháte spíše na vyzkoušené a ověřené věci?
Patříme určitě k těm vyznavačům klasických a ověřených věcí. Tudíž in-ear systém nemáme, já hraju na kabel a kluci sem tam kytarovou vysílačku vytáhnou. Ale spíš jenom na větších akcích. Asi největší hi-tech mašina je u nás starší digitální rekordér Korg D 888.

Předpokládám, že z něj pouštíte přednahrané smyčky. Co konkrétně?
V některých písních jsou tam smyčce, jindy samply nebo back vokály. Na deskách tyhle nástroje používáme, a proto bylo nasnadě je požívat i na živá vystoupení. Bohužel naše dodávka není nafukovací a ve čtyřech se nám na pódiu hraje nejlíp.

Co je podle tebe pro klubovou kapelu z pohledu jejího vybavení nejdůležitější a kde je ta hranice mezi rozumným investováním do kvalitních věcí a zbytečným utrácením za zbytečnosti?
Hranice jsou podle mého osobního názoru na kvalitě hráče. V první řádě je důležité to vůbec umět zahrát tak, aby to mělo ksicht a koule, a druhá věc je, co ti k tomu pomáhá. Podle mně to jde i bez těch všech vymožeností, ale neumět hrát a mít gear za statisíce je blbost. Jestli jsi dobrej, stačí mít alespoň trošku slušně hrající a naladěný nástroj a zesilovač, který tvou hru věrně přenese ven. Teprve když je tohle OK a máš potřebu mít in-ear nebo další věci, tak proč ne.

A jaké je v tomhle směru tvoje doporučení pro kapely, které chtějí jezdit po klubech a festivalech?
Cvičit, zkoušet, jamovat... Prostě chtít, žít pro to a co nejvíc koncertovat. Každopádně se nespoléhat na to, že tě spasí nějaký vokodér nebo jiný nesmysl.

Jste příznivci klasické techniky, tzv. nažhavených lamp, nebo zkoušíte i nové věci jako modelingové zesilovače atp.?
Jdeme pořád ortodoxní cestou lampových aparátů. Nad modelingovými aparáty jsme nikdy nepřemýšleli. Ale je pravdou, že čím jsme starší, tím si častěji říkáme, že ty zesilovače jsou těžší a těžší. Ale díky bohu za bedňáky!


Co o nástupu Fractalů, Kemperů atp. soudíš, je to budoucnost?
Někdo má rád to, někdo zase ono. Znám hodně kapel co ty těžký Marshally vyměnily za Kemper nebo Fractal. Někteří se vrátili zpět, ale většina už zůstala u modelingu. Měl jsem tu možnost jet celou šňůru s Rybičkama 48 a Petr Lebeda mi půjčil tu svoji strojovnu a musím uznat, že jsme z toho dostali supr zvuk, který se hodně přiblížil té mé JCM 800, na kterou hraju. Ale něco mi tam vždycky chybělo. Asi je to o zvyku. Když na to hraju už skoro 20 let, tak je to těžké. Výhodou modelingu je každopádně ten nespočet aparátů, beden a efektů, co tam máš. To vše za přijatelnou cenu a do studia je to fajn. Já ale vždycky budu hrdě stát u full stacku Marshall a v klidu popíjet pivko!

Co konkrétně v současné době využíváte na obě kytary i basu?
Já hraju na zesilovač Marshall JCM 800 2203 s bednou Marshall 4x12, Thom má hlavu Messa Boogie Single Rectifier a bednu používá Diezel 4x12. Ronoon jezdí se zesilovačem i bednou Ampeg.

Jaké máte v kytarových bednách reproduktory?
Oba používáme Celestion Vintage 30.

Volíte třeba aparáty pro kytary tak, aby se vzájemně co nejlépe doplňovaly?
To jsme ani nikdy nemuseli. Já jsem přišel do kapely jako čtvrtý člen a Thom už v tý době hrál na Messu. Já jsem měl Marshalla a konkrétně osmikilo s Rectifier se supr doplňují, takže nebylo co řešit.

Říkal jsi, že hraješ přes kabel a kluci jen občas vytáhnou vysílačku. Jaké máte s bezdráty zkušenosti v souvislosti s frekvencemi a volnými kanály?
V klubech hrajeme všichni na kabely a ty vysílačky vytáhnou občas na větších pódiích. Jinak vzhledem k tomu, že nepoužíváme bezdrátové mikrofony ani in-ear monitory, tak nás problém s frekvencemi míjí. Až to někde Thomovi nebo Ronoonovi nebude hrát, tak hodí ty staré AKG, na které hrají, do stoupy a budou si muset koupit vysílačky s novými frekvencemi. Přesnou řadu těch AKG neznám, ale určitě nehrajeme na hi-end za desetitisíce.


Už jsi zmiňoval, že in-ear odposlechy nepoužíváte. Proč?
Hrajeme klasicky na monitory a vyhovuje nám to. Když máš kvalitní monitor, je pro nás zážitek z koncertu hodně intenzivní. Narvaný kytary, pevná basa a řezavý plechy s bubínkem. To je přesně to, co máme rádi!

Co bys doporučil kapelám v souvislosti s odposlechy - jak nejlíp v klubech nastavit monitory tak, aby se všichni slyšeli, nic nevazbilo atp...?
Tak to je velmi složitá otázka. Každý sál nebo klub hraje jinak. My se s kytarovými aparáty dorovnáváme na zvukovou hladinu bubnů tak, jak je slyšíš vedle sebe. Do monitoru si dává každý jenom svůj zpěv a trošku samplu, kopák skoro vůbec. Takže v monitorech máme minimum nástrojů a s vazbami problémy moc nemíváme. Hlasitost zpěvu si zase nastavujeme stylem „bubny versus kytary“ tak, aby se člověk při zpěvu slyšel. Žádná velká alchymie to není. To je spíš pro zvukaře, který to musí dát ven tak, aby tomu bylo rozumět. To je teprve věda, když hrajeme nahlas tak, jak hrajeme.

Jak se v tomhle směru podle tebe a tvých zkušeností liší festivaly od klubů?
Na festivalech mají z velké většiny kvalitní monitor, takže si můžeme dovolit dát do nich víc věcí.


Mate na koncertech vlastního zvukaře?
Ano, jezdíme primárně s Martinem „Zázvorem“ Vlčkem. Když náhodou nemůže, tak máme v rukávu ještě Radka Ježka. Vlastní zvukař je určitě zásadním článkem na živém vystoupení, pokud to kapela opravdu myslí vážně. Zvukové zkoušky jsou mnohem rychlejší, příprava a rozmístění mikrofonů, D.I. boxů apod. stejně tak. Hlavně ten člověk vždycky ví, kde má čekat nějaké sólo, natapování delaye na vokálech atd. Což vám zvukař, který kapelu slyší poprvé, nikdy není schopen na 100 % odbavit.

Vozíte na koncerty vlastní vizuální efekty, nebo spoléháte výhradně na místní?
Když jedeme vlastní šňůru, tak se vždy snažíme vozit něco navíc. Místní světla jsou jasný základ a my přivezeme například blindery, stroboskop nebo LED bary. U turné k desce Element jsme se rozhodli použít LED světla zabudovaná v trussech, přes které je přetažená potištěná látka s prvky symbolů čtyř elementů. Na koncích těchto "totemů" jsou přidělaná blinder světla.

Kolik toho na koncerty vozíte?
Kromě té techniky, o které jsme se bavili, samozřejmě ještě bubny a merchendise. Jezdíme pouze jednou dodávkou, ale pomalu nám začíná být malá.

Pojďme se dotknout vlastní show Imodia. Mají vaše koncerty například pevně daný playlist, nebo improvizujete?
Playlisty jsou z 99% pevně dané a jsou dva. Jeden je festivalový, kde je samozřejmě méně písní, protože se venku hraje kratší hrací čas. V klubovém playlistu máme více písniček z nového alba. Přeci jenom je to pár týdnů mezi lidmi a potřebujeme jim to dostat do hlavy. A propos - my si to potřebujeme taky „ohrát“.

Podle jakých principů stavíte playlisty?
Na začátek koncertu hrajeme spíše písničky z nové desky a v půlce se to překlopí už hlavně do singlů z celé diskografie Imodia. Dá se ale říct, že za posledních pět let se nám ten závěr koncertů a pořadí písniček osvědčil a moc ho neobměňujeme. Písničky pomalejšího tempa dáváme zhruba do půlky playlistů a potom už to jenom „fičí“.

Řešíte dopředu např. scénář koncertu, tzn. podobu pauz mezi písničkami atp.?
Tohle v kapele neřešíme. Playlist je sice pevně daný, ale mezi písničkami si snažíme s lidmi trošku pokecat, osvěžit se a když zrovna máme hodně občerstvení na podiu, tak osvěžit i návštěvníky koncertu. Už přes dva roky nás sponzoruje Jack Daniel´s, takže se o tenhle skvělej nápoj rádi dělíme i s našimi fanoušky. No a potom se všichni sejdeme na baru.

V souvislosti se živými koncerty ať už v klubech nebo na festivalech nemůžeme opomenout merchendise, jehož význam neustále roste. Jak k němu přistupujete vy?
Merch je podle mého názoru u velkých kapel skoro 30 - 40 procent peněz „navíc“. Možná i víc, ale tyhle informace si kapely samozřejmě nechávají pro sebe. V našem případě nám merch roste, ale určitě si dokážeme představit větší progres v jeho prodeji. Je to hodně o samotném nápadu, designu a jak svoje fanoušky naučíš ho kupovat. Bohužel nejsme ještě v pozici, kdy to uživí jednoho člověka, který se o merch bude permanentně starat. Do toho jsou radosti jako je právě vydání nové desky, klipu apod., což obnáší další finanční závazky, které se musí platit.

Co bys na závěr doporučil kapelám v souvislosti s koncertováním, bookingem a propagací vlastní tvorby?
Když jsem začínal s kapelami Lavina a Enter, tak jsme objížděli všechny možné soutěže, volali do písniček na přání nebo hráli za pivo a za párek, abychom si mohli vrznout před nějakou větší kapelou. Zkrátka jsme vymetali každej kout republiky, čili taková ta klasika, která asi čeká každou kapelu. Teda alespoň takovou, která nemá peníze na to, aby kolem sebe už na začátku postavila team lidí, kteří za to budou honorovaný a muzikanti to tím pádem můžou pustit z hlavy a mohou se soustředit na muziku.

Doba se posunula. Dnes je důležitý Internet, Facebook, Bandzone apod. Co třeba udělat virální video? Dá se toho vymyslet hodně. Ale vždy to podle mě bude o píli, pokoře, zkoušení a spoustě bezesných nocí – jedno jestli z toho, že něco nevyjde, nebo se něco naopak super povede. Na konec mě napadá asi tohle: „Hlavně to nevzdávat a vydržet.“
Odkazy
Web: www.imodiumband.cz
Facebook: www.facebook.com/Imodiumband/

Za MUSICstage se ptal Jakub Troníček