Teda chlapi, nechci vám do toho rejpat, ale nezdá se vám to až nechutně složité? Vždyť je to jen strumming a naděláte z toho vědu, že je to pomalu na doktorát. Být začátečník, tak asi odložím kytaru a začnu raději vyrábět sádrové trpaslíky
Možná potřebujete mít věci roztříděné (to ostatně já v jiných oborech taky), ale věřte mi, že můžu hrát, aniž bych věděl, co je "pionýrák" nebo "dolůšpetkou". Myslím, že jde v podstatě o to, zahrát to, co chci, aby se ozvalo. Technická vyspělost je o tom, jak přesně zahraju to, co mám v hlavě, hudební cítění je o tom, jak to dostat do hlavy. Já sám třeba nikdy neumím říct, co je "správný" rytmus - ono platí, že co zahraješ ty, nezahraju já a co zahraju já, nezahraješ ty. Chápu, když někdo tvrdí, že když se chce naučit malovat, začne kopírovat obrazy starých mistrů a spokojený je tehdy, až když vyrábí dokonalé padělky. Ale v muzice je to o něčem jiném, tam to kopírování nefunguje. Spousta skladeb má duši, ale když se někdo snaží je okopírovat, je to ploché, bez ducha a nemá to šmrnc a může to přesto být zahrané dosti dobře. Když tu skladbu ale uchopí někdo muzikální a předvede vám svoji verzi, bývá to paráda, že z toho jde čelist dolů. Takže co je "správné" a k čemu jsou ty tabulky? Když je někdo kopyto, tak mu nepomůže ani svěcená voda, někdo to má zas od Pánaboha a vystřihne vám to na první pokus. Já si myslím, že podstatnější je objevit v sobě to dobré a najít co nejefektivnější způsob, jak to rozvíjet.
) a střídat akordy.